MODLITBA ZA MRTVÉ.

MODLITBA ZA MRTVÉ.
K vám, kdož jste prošli tmavou hrobu branou v neznámé světy, drazí srdci mému, a nad lidskou tam chválou jako hanou se v duší volných vznášíte už sněmu, chci blížit se tou vzpomínkou, až stanou mi vaše stíny zde u lůžka lemu, až nevýslovně sladký sen mě zmámí, že, drahé duše, ještě mluvím s vámi! Ty, který vládneš nad okrškem světů, nech spáti klidně ty mé drahé hlavy, ať zem, v níž tlí, jim dýchá vůní květů, a zimy sníh, jenž tu se neroztaví, je měkce kryje; oni stihli metu, kam nemá přístup světa vír už dravý, kde odpočinek přán je po vší mdlobě, z nich v klínu země každý jako robě. 142 A sen-li úděl je té jejich říše, ať jejich sen je líbezný a blahý a teplem slunce, dechem jara dýše, nechť ve snách zří všech milovaných tahy, vše, co jim plálo na té žití líše, co vzpružovalo čisté jejich snahy, co hřálo je, co z duše měli rádi, své matky tvář, své naděje, své mládí. Však jestli vzlétly, křídla k nebi pnouce, jich duše k hvězdám v žití okruh jiný, je přijmi vlídně, poslední všech soudce, na ráje prahu, mírně suď jich viny, pro lásku jich, již v srdci měli mrouce, a pro bolest i dobré jejich činyčiny, a přičti je na obláčném svém luhu ku duchů klidných usmířených kruhu. Nech, ať jim hvězdou plane každá rána, jíž uštkla je kdy lidské zloby zmije, ať každý trn jich, jako na kři z ránarána, se v plnou růži vonnou porozvije; ať světa vír, jímž duše živých štvána, k nim vznáší se jak věčná harmonie, a poznání všech záhad, jež nás kruší, jim oči světlem, mírem plní duši! 143 Jim dovol zvednout k letu křídlo šumné a nech, ať bdí dál v lásce nad mým žitím, ať jejich stín že světlý stojí u mne, od rána k noci vždy a všade cítím, jich teplý dech za chvíle snění dumné, jich těšnou tvář, ať trnem jdu či kvítím, ať jejich oči sladké vždy mi kynou, když cesta má se šeří nocí stinnou. A v chvíli slední, v tiché skonu chvíli, kdy prchá duše, pouta hmoty sytá, ať postavy jich k hlavě mé se chýlí, mou stiskne dlaň jich ruka duchovitá, nechť přivine mne přízrak jejich bílý na dlouhou pouť, kde hvězd jen tisíc kmitá, a v náručí svém odnese mě výše do míru, klidu zapomnění říše! 144 OBSAH. IStrana Sám sobě3 Malá hvězda5 Šlo třicet mojich roků8 Píseň10 Obraz11 Rodnému městu13 Píseň15 Episoda17 Starý spinet19 Melodie zimní noci21 Čím více trpím22 Stesk večera24 Červencová noc27 Odlétni klidně29 Píseň31 Bez32 Impromptu34 Roky jdou35 Duše má37 V nemoci39 V borech41 Dvě číše42 [145] Strana Hudba44 Andante46 U moře sed’ jsem48 Píseň50 Můj znak52 Tři sloky54
II Tak dávno! 57 Na motiv z Heine58 Dvojí oči59 Hluboká láska60 V jiném světě61 Ticho v lese62 Kus hovoru63 Na hřbitově64 Pod hvězdným nebem65 V dáli66 Duše je motýl67 Den chmurný68 Večerní nálada69 Měsíční noc70 V starém stylu71 Vždy a všude72 O žádnou milost73 Světlý stín74 Píseň75 Jako v bajce76 Ó, rci mi77 Tak mnohý vlídný květ78 [146] Strana Cizí štěstí79 Když přijde jaro80 Noční pobožnost81 Až budem staří82 Tak široký, tak šírý svět83 Smutná píseň84 Co platny vzdechy85 Šeptem86
III Nad starou písní89 Ráj a peklo91 Píseň93 Adolfu Heydukovi94 J V Sládkovi95 Kleč98 Anemone narcissiflora100 Večer v Krkonoších102 Zvíkov103 Zimní projížďka107 Hrad110 Zimní motiv112 Babička113 Bez věna114 Tobě, která spíš116 Mladé dívce118 Píseň pro umělce120 Zrní122 U hrobu Vácslava Šolce124 Krvavá píseň126 [147] Strana Datel128 Nad dítětem130 Mrak132 Lesní cestou133 Z ulice135 Ptáče137 Příteli138 Vezli městem starý kmen139 Opuštění141 Modlitba za mrtvé142
OPRAVA. Na str. 64.64 v 1. verši 3. sloky čti místo pod: pak.
E: js; 2002 [148]