OBRAZ.

OBRAZ.
Už nedočkala do jara a v kořist padla toporu ta krásná alej prastará, jež od vsi spěla ke dvoru. A jen ten starý buk tu zbyl přes příkazy a zákony, to že naň někdo pověsil obrázek bledé Madonny. Tu lásky hvězdu, lásky vzor, jak ze vděčnosti, v ples a žal a v lásky sen a hru a spor že strom ten často šepotal A já, když sny se zachvěji, že záhy padnu v náruč tmám, na starý strom ten v aleji, na starý strom ten vzpomínám. 11 To že jak jemu na kmeni,kmeni mně v duši svítí bledá líc, své oči v lásky zachvění tak věrně ke mně vzpírajíc. Snad SmrtSmrt, až ke mně přijde sem, se zahledí v ně kolikrátkolikrát, a dál jdouc, řekne s úsměvem: Ten strom necháme ještě stát! 12