NAD STAROU PÍSNÍ.

NAD STAROU PÍSNÍ.
Tu starou píseň, pár těch prostých slok, jsem napsal kdys – už mnohý tomu rok. Dnes, po letech jsem nalezl ji zas, a kouzlem s ní mi dávný oživ’ čas. Čas mládí, prvních touhy plných let, kdy ještě básní byl mi celý svět. Však v písni té jen slova! želŽel, ó, žel! já nevím již, co jsem tou písní chtěl. Dnes tuším jen, že táhlo tentokráte cos hlubinami duše dojaté, a že to bylo jemné jako dech, jak luny svit, když kráčí po hrobech, 89 a že to bylo tiché jako stín, když padá s lesů v modrých jezer klín, a že to bylo sladké jako sen o hudbě harfy, teplých očích žen. Však vyslovit jsem nedoved’ to blíž, a dnes již pozdě, dávno pozdě již... 90