VEČERNÍ NÁLADA.

Antonín Klášterský

VEČERNÍ NÁLADA.
Je večer. Lampa hoří. Chce se sníti mi o tobě a o tom tichém štěstí: v stěn čtveru s tebou o samotě dlíti a s knihy oči ke tvým očím vznésti. A kdyby v knize bol mě zrýval lidský a duše pláč, jež pochyb štvána roji, jak zvedl zrak bych k tobě, vidět vždycky, jak ve tvém oku tiché slzy stojí. A kdybych četl o mládí a plesu, o lásce, jež se rosou k srdci sklání, vždy vidět, jak jen zrak svůj k tobě vznesu, v tvých očích shodné tiché usmívání. A cítit, duší že jsi stále se mnou, že pronikáš mě, hluboká a světlá, a že,že ač podál, duší svojí jemnou jsi z jedné knihy stále se mnou četla... 69