VŽDY A VŠUDE.

Antonín Klášterský

VŽDY A VŠUDE.
Jsi stále u mne – v práci jako v snění, jak světlý stín, jenž provází mě žitím, tvých vlasů stále jak bych viděl chvění, tvou ruku teplou povždy ve své cítím. Jsi stále u mne, třebas byla v dáli, ať noha v les či rosnou nivu vkročí, žár polibků tvých cítím, když žhou skály, a v lesní hloubce zřím tvé tmavé oči. Slyš, hrdlička že někde se to směje? óÓ, ne, tvůj smích že byl to, hned se sázím, blesk zornic tvých plá z říčních vln mi reje, tvé kroky slyším, když jdou laně mlázím. A do olšin-li sednu ku potoku, když teplý vítr do listí jim dýše, tu zdá se mi, že sedíš po mém boku a slova lásky šepotáš mi tiše... 72