DATEL.

DATEL.
Když v lese ondy za soumraku jsem datla slyšel klepat v kmen, já zvolal: Datle, moudrý ptáku, ó, buď mou písní pozdraven ! Co jiní ptáci pošetilí čas písní maří bezcennou a myslí si,si (ó, jak se mýlí!)mýlí!), že svět se chví jich ozvěnou. A oblaky se jiný honí a síly marně utrácí, ty, moudřejší než všichni oni, jsi při díle a při práci! Shnilého že je mnoho v lese, ty dobře víš, můj mudrci, a zdraví lesa, jenž tu pne se, ti stále leží na srdci. 128 Jsi jeho lékař v jara týdny, jsi jeho síly bdělá stráž, a každý kmen, jenž chorý, bídný, ty jako kritik proklepáš, Tvůj klepot znící mezi drvy rád slyším, leže na mechu, a myslím, v světě učil’s prvý o poklepu a poslechu. A zoban tvůj, jenž ve pni mizí a zlé a dobré rozkládá, jak ostrý nožík analysy mně, vědče lesa, připadá! – Ó, pěvče, hleď, kam vedou nervy – děl datel – v tom všem není div, já v kůře hledám – sobě červy, a jedno mi, zda strom je živ! 129