ADOLFU HEYDUKOVI.

Antonín Klášterský

ADOLFU HEYDUKOVI.
Když sníh už počal v jeho vlase tkvěti, tu řek’ si básník: „Co dál zpívat mohu? Vše dal jsem lidem, celou duše vlohu, snad líp už jenom s ptáky rozprávěti! Ti často lidí lepší jsou, jak děti se smíří s málem. Pějí v trávě, hlohu svůj celý život – jako já, dík Bohu, a jako na mne kámen na ně letí! Mně skřivan bratrem, lít’ jsem v jas i chmuru, pěl s drozdem, kloval s datlem v shnilou kůru, nuž, ještě jednou, ptáci, s vámi vzhůru!“ Svět zapomíná oběť, lásku, práci, co dnes jím třese, zítra slávu ztrácí... Nad prachem pěvce zpívat budou ptáci! 94