KLEČ.

Antonín Klášterský

KLEČ.
Tam na horských hlavách, v chudých žlutých travách. ve větru a mlze plazí se tam kleč: plazí se a svíjí, nemůž’ vzpřímit šíji, vítr do ní bije ostrý jako meč. Kleč na srázi holé, pod horami dole, ve jho práce spřežen, samý český lid, utrmácen, němý, sklání šíj až k zemi, mozol tvrdý v dlani, v tváři bídou zryt. 98 V porobě a strachu plazí se jen v prachu, žije a nežije, v tváři vichrů šleh. Řekli mu: Nám sluší tělo dát i duši, vše co máš, je naše, řeč i krev i dech. A on mlčí, mlčí! Hle, jak zraky vlčí v továrnách řad oken do krvava vzplál. Ach, ty kleči stmělá, ty jsi nevěděla, proč tak dlouho smutně nad tebou jsem stál. 99