KLEČ.

Antonín Klášterský

Tam na horských hlavách, v chudých žlutých travách. ve větru a mlze plazí se tam kleč: plazí se a svíjí, nemůž’ vzpřímit šíji, vítr do ní bije ostrý jako meč. Kleč na srázi holé, pod horami dole, ve jho práce spřežen, samý český lid, utrmácen, němý, sklání šíj až k zemi, mozol tvrdý v dlani, v tváři bídou zryt. V porobě a strachu plazí se jen v prachu, žije a nežije, v tváři vichrů šleh. Řekli mu: Nám sluší tělo dát i duši, vše co máš, je naše, řeč i krev i dech. A on mlčí, mlčí! Hle, jak zraky vlčí v továrnách řad oken do krvava vzplál. Ach, ty kleči stmělá, ty jsi nevěděla, proč tak dlouho smutně nad tebou jsem stál.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

20. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene. (František Leubner)
  2. VARHANY. (Jaroslav Haasz)
  3. Bolné zpomínky. (Vojtěch Pakosta)
  4. JARNÍ ZPĚV PŘED OSVOBOZENÍM. (Antonín Sova)
  5. Bořek. (Antal Stašek)
  6. U kříže. (Jan Daniel Korvín)
  7. ŽIVOT – VLNA (František Šimeček)
  8. Na rychtě. (Adolf Heyduk)
  9. Dech země s prací lidstva v mrak se sráží, ( H. Uden)
  10. V TĚŽKÉ CHVÍLI. (Antonín Klášterský)