CIZÍ ŠTĚSTÍ.

Antonín Klášterský

CIZÍ ŠTĚSTÍ.
To cizí štěstí zářící na ústech, v oku, na líci, a kvetoucí, ať venku parno či všecko tuhne vichřicí, mě pálí a mně nedá spát, ač zapomněl bych na ně rád, ač, že se mu víc nepřiblížím, jsem sliboval si tisíckrát. Však marné sliby, zas a zas jen hledat musím jeho jas, bych na chvíli se na něm slunil a trpěl potom dlouhý čas: jak noční motýl nestálý, jejž světlo láká ze zdáli, a který se v ně opit vrhá, ač ví, že se v něm upálí. 79