MODLITBA ZA MRTVÉ.
K vám, kdož jste prošli tmavou hrobu branou
v neznámé světy, drazí srdci mému,
a nad lidskou tam chválou jako hanou
se v duší volných vznášíte už sněmu,
chci blížit se tou vzpomínkou, až stanou
mi vaše stíny zde u lůžka lemu,
až nevýslovně sladký sen mě zmámí,
že, drahé duše, ještě mluvím s vámi!
Ty, který vládneš nad okrškem světů,
nech spáti klidně ty mé drahé hlavy,
ať zem, v níž tlí, jim dýchá vůní květů,
a zimy sníh, jenž tu se neroztaví,
je měkce kryje; oni stihli metu,
kam nemá přístup světa vír už dravý,
kde odpočinek přán je po vší mdlobě,
z nich v klínu země každý jako robě.
142
A sen-li úděl je té jejich říše,
ať jejich sen je líbezný a blahý
a teplem slunce, dechem jara dýše,
nechť ve snách zří všech milovaných tahy,
vše, co jim plálo na té žití líše,
co vzpružovalo čisté jejich snahy,
co hřálo je, co z duše měli rádi,
své matky tvář, své naděje, své mládí.
Však jestli vzlétly, křídla k nebi pnouce,
jich duše k hvězdám v žití okruh jiný,
je přijmi vlídně, poslední všech soudce,
na ráje prahu, mírně suď jich viny,
pro lásku jich, již v srdci měli mrouce,
a pro bolest i dobré jejich činyčiny,
a přičti je na obláčném svém luhu
ku duchů klidných usmířených kruhu.
Nech, ať jim hvězdou plane každá rána,
jíž uštkla je kdy lidské zloby zmije,
ať každý trn jich, jako na kři z ránarána,
se v plnou růži vonnou porozvije;
ať světa vír, jímž duše živých štvána,
k nim vznáší se jak věčná harmonie,
a poznání všech záhad, jež nás kruší,
jim oči světlem, mírem plní duši!
143
Jim dovol zvednout k letu křídlo šumné
a nech, ať bdí dál v lásce nad mým žitím,
ať jejich stín že světlý stojí u mne,
od rána k noci vždy a všade cítím,
jich teplý dech za chvíle snění dumné,
jich těšnou tvář, ať trnem jdu či kvítím,
ať jejich oči sladké vždy mi kynou,
když cesta má se šeří nocí stinnou.
A v chvíli slední, v tiché skonu chvíli,
kdy prchá duše, pouta hmoty sytá,
ať postavy jich k hlavě mé se chýlí,
mou stiskne dlaň jich ruka duchovitá,
nechť přivine mne přízrak jejich bílý
na dlouhou pouť, kde hvězd jen tisíc kmitá,
a v náručí svém odnese mě výše
do míru, klidu zapomnění říše!
144
OBSAH.
IStrana
Sám sobě3
Malá hvězda5
Šlo třicet mojich roků8
Píseň10
Obraz11
Rodnému městu13
Píseň15
Episoda17
Starý spinet19
Melodie zimní noci21
Čím více trpím22
Stesk večera24
Červencová noc27
Odlétni klidně29
Píseň31
Bez32
Impromptu34
Roky jdou35
Duše má37
V nemoci39
V borech41
Dvě číše42
[145]
Strana
Hudba44
Andante46
U moře sed’ jsem48
Píseň50
Můj znak52
Tři sloky54
II
Tak dávno! 57
Na motiv z Heine58
Dvojí oči59
Hluboká láska60
V jiném světě61
Ticho v lese62
Kus hovoru63
Na hřbitově64
Pod hvězdným nebem65
V dáli66
Duše je motýl67
Den chmurný68
Večerní nálada69
Měsíční noc70
V starém stylu71
Vždy a všude72
O žádnou milost73
Světlý stín74
Píseň75
Jako v bajce76
Ó, rci mi77
Tak mnohý vlídný květ78
[146]
Strana
Cizí štěstí79
Když přijde jaro80
Noční pobožnost81
Až budem staří82
Tak široký, tak šírý svět83
Smutná píseň84
Co platny vzdechy85
Šeptem86
III
Nad starou písní89
Ráj a peklo91
Píseň93
Adolfu Heydukovi94
J V Sládkovi95
Kleč98
Anemone narcissiflora100
Večer v Krkonoších102
Zvíkov103
Zimní projížďka107
Hrad110
Zimní motiv112
Babička113
Bez věna114
Tobě, která spíš116
Mladé dívce118
Píseň pro umělce120
Zrní122
U hrobu Vácslava Šolce124
Krvavá píseň126
[147]
Strana
Datel128
Nad dítětem130
Mrak132
Lesní cestou133
Z ulice135
Ptáče137
Příteli138
Vezli městem starý kmen139
Opuštění141
Modlitba za mrtvé142
OPRAVA.
Na str. 64.64 v 1. verši 3. sloky čti místo pod: pak.
E: js; 2002
[148]