V BORECH.

Antonín Klášterský

Pln touhy palné, beznadějí chorý a k bolesti své schýlen k prameni, od vás se učím, nepohnuté bory, velkému mlčení. Tak jako vy bych v žití rád chtěl státi v tom majestátném tichu jako vy, a by ni slovo, když mě bolest chvátí, nepřešlo moje rty. A ne už kol, jen ve svou hledět hloubi a chladem svým se světu ohradit a čekat klidně noc, jež s mírem snoubí, čekat ten pravý klid. A zatím maskou zastřít duše spory jak vy svou stejnou tmavou zelení – od vás se učím, nepohnuté bory, velkému mlčení!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

672. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Unavil mne cudný žalů květ, (Adolf Racek)
  2. KLID. (Růžena Jesenská)
  3. NĚMÝ VEČER. (Božena Benešová)
  4. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  5. Modlitba. (Karel Hlaváček)
  6. DVĚ IMPROVISACE (Viktor Dyk)
  7. Bez odpovědi. (Bohdan Kaminský)
  8. None (Josef Holý)
  9. Já čekal to – dík za to slovo, (Jaroslav Vrchlický)
  10. mlčení (Stanislav Kostka Neumann)