Já poslouchám noc hluboká(J4m)
jen mlčky kolem pílí(J3f)
ni list se nehne ani květ(J4m)
níž hlavy nenachýlí(J3f)
jen v srdci mém to naříká(J4m)
a burácí a kvílí(J3f)
Jen tam ty staré otázky(J4m)
bez odpovědi lkaly(J3f)
proč v pustém prázdnu světů všech(J4m)
jen člověk je tak malý(J3f)
jen veliký v své bolesti(J4m)
a bídou neskonalý(J3f)
Proč jakés touhy šílené(J4m)
a vášně rozechvělé(J3f)
po čemsi věčně neznámém(J4m)
vždy planou v lidském čele(J3f)
a čím jsou sny ty bez cíle(J4m)
a žití bez účele(J3f)
Proč lidé sami hádanky(J4m)
se pochybnostmi chvějí(J3f)
proč vždy údělem genia(J4m)
jsou muka s beznadějí(J3f)
proč pátrá člověk po pravdě(J4m)
a potom leká se jí(J3f)
Proč boha svého zapře dnes(J4m)
a zítra jiné hledá(J3f)
tam Ježíše dnes Jehovu(J4m)
a zítra Mohameda(J3f)
a proč v tu krutou hádanku(J4m)
mu nikdo světla nedá(J3f)
Kde jeden jeden paprslek(J4m)
v té hrůzné noci dříme(J3f)
kde nad propastí opilí(J4m)
se těžce potácíme(J3f)
tou sráznou cestou ke hrobu(J4m)
a darmo darmo víme(J3f)
Proč každou volnou myšlénku(J4m)
smích zneuznání bodne(J3f)
a proč jen každý hostem je(J4m)
a cizím v zemi rodné(J3f)
a proč má vůli svobodnou(J4m)
a ruce nesvobodné(J3f)
A čím v tu věčnost ohromnou(J4m)
v propastí vírném jeku(J3f)
v tom přerodu a hynutí(J4m)
všech století a věků(J3f)
v ty světy moří sluncí hvězd(J4m)
je báje o člověku(J3f)
Čím v tuto věčnost nesmírnou(J4m)
v té mravenčí své práci(J3f)
je člověk čím v té věčnosti(J4m)
se jeden výkřik ztrácí(J3f)
když jedno srdce v bolestech(J4m)
a tiše dokrvácí(J3f)
A poslouchám noc hluboká(J4m)
jen mlčky kolem pílí(J3f)
ni list se nehne ani květ(J4m)
níž hlavu nenachýlí(J3f)
jen v srdci dál to naříká(J4m)
a burácí a kvílí(J3f)
hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada
212. báseň z celkových 1065
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
V BORECH.
(Antonín Klášterský)
-
ECCE HOMO!
(Zikmund Winter)
-
None
(Josef Holý)
-
TAK HLUBOKO.
(Jaroslav Vrchlický)
-
Svět.
(Jaroslav Vrchlický)
-
VII. Vám, geniové světoví,
(Alexandr Balcárek)
-
OTEVŘENÉ OKNO.
(Viktor Dyk)
-
Vina.
(Jaroslav Vrchlický)
-
Je mi někdy, jak bych rukou smělou
(Josef Holý)
-
LXX. Darmo! slova nepostihnou
(František Ladislav Čelakovský)