OTEVŘENÉ OKNO.

Viktor Dyk

Bylo to dusno, byla tesknice? Otevřels’ prudce okna světnice. Nejsi tak sám, když s tebou noc. Tu patře na věci a životy ptal jsi se naivně noční temnoty, věda, že nedá odpověď. A vyhlížeje v nekonečnou dál vzduch letní noci dychtivě jsi ssál, zápasů lačný, lačný cest. Přes vrch a dol, přes vrch a dol! A opakovals’ hrdě noci kol: I to je krásné, nenalézt! A nyní zase noc a zase tma. Zas jako tenkrát stojíš u okna, po letech znova ptáš se teď. A na věci zas patře, životy, se mlčelivé tážeš temnoty věda, že nedá odpověď. Poražen stokrát, cíle nespatřiv, zápasů nových dychtiv jako dřív, cest, jež se těžce proklestí, hlas stejné touhy chtěl bych slyšet kol. A stejnou radost, stejný cítit bol. Bylo by krásné, nalézti.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

567. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 244. Touha. (Jan Petr Jordan)
  2. XIV. Kam, Pane, jdou ty vzdechy, (Jaroslav Vrchlický)
  3. TY, KTERÝ VĚŘIL JSI... (Karel Babánek)
  4. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  5. OTÁZKY (Otokar Fischer)
  6. Moje roky... (Růžena Jesenská)
  7. O KRÁSO, královno všech ducha vlád, (Adolf Racek)
  8. TAK HLUBOKO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Zda přijdeš? (Bohuslav Květ)
  10. Nejistot jistotou jsi, ŠTĚSTÍ, klad, (Adolf Racek)