VEČER V KRKONOŠÍCH.

Antonín Klášterský

Tam v hloubi dolu tma již lehá k zemi, zde dosavad se světlo bledé míhá, však i tu cítíš, večer že jde němý a z propastí jak příšerně se zdvihá. Jak dlouhá vlečka pára průsvitavá se přes hor hlavy dál a dále vleče, a melodie větru smutně lkavá zní z plazících se větví husté kleče. A jen ta kleč a žlutá tráva kolem, a voda šplíchne, jak jen vkročíš do ní, a tráva vzdychne tvrdým, ostrým stvolem. V nesmírné ticho pramen kdesi zvoní. Tu divný stesk ti sevře srdce v kleště, a v bázni počneš bzučet zpěv si známý, však jestli umíš modliti se ještě, pak šeptneš vroucně: Pane, zůstaň s námi!

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

65. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CESTOU. (Antonín Klášterský)
  2. V den smíření. ( K. Egor)
  3. PO BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  4. MELANĚ (Božena Benešová)
  5. HŘMĚNÍ V DÁLKÁCH. (Adolf Červinka)
  6. Deštivý večer. (Alfons Breska)
  7. V mlze. (Alois Škampa)
  8. Notturno. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Smutné večery. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Smutek. (Stanislav Kostka Neumann)