Jizvy
Kde válčil jsem všude? Nu, v Karpatech, pane můj milý,
a v Rusku a Francii potom, kde perná čekala práce.
U Verdunu? Ovšem, u Vouziers též jsme se bili,
oj, jedna byli jsme duše a ani jediný zrádce.
Mé medaile? K čertu! Ta jizva na mojí hlavě
a tady na ruce druhá – jen pohleďte na ni! –
to, milý můj pane, má vyznamenání,
leč – jen že se ptáte, já netoužím po cti a slávě.
Zda bolí ty jizvy? Ne, pane, nebolí pranic.
Jen ptejte se, rány a mozoly bolí-li, matky,
když pro děti dře se a lopotí – cit je to sladký,
a my se pro volnost bili a děti, tak daleko od našich hranic.
A přece – je pravda, když pak jsme přijeli domů
s tou radostí, všecko jak září tu v svobody vesně,
a zřeli tu lenochy, zloděje hýřit, oh, u sta hromů!
nu, nechci vám lháti, ty jizvy mne bolely děsně...
30