Jizvy

Antonín Klášterský

Jizvy
Kde válčil jsem všude? Nu, v Karpatech, pane můj milý, a v Rusku a Francii potom, kde perná čekala práce. U Verdunu? Ovšem, u Vouziers též jsme se bili, oj, jedna byli jsme duše a ani jediný zrádce. Mé medaile? K čertu! Ta jizva na mojí hlavě a tady na ruce druhá – jen pohleďte na ni! – to, milý můj pane, má vyznamenání, leč – jen že se ptáte, já netoužím po cti a slávě. Zda bolí ty jizvy? Ne, pane, nebolí pranic. Jen ptejte se, rány a mozoly bolí-li, matky, když pro děti dře se a lopotí – cit je to sladký, a my se pro volnost bili a děti, tak daleko od našich hranic. A přece – je pravda, když pak jsme přijeli domů s tou radostí, všecko jak září tu v svobody vesně, a zřeli tu lenochy, zloděje hýřit, oh, u sta hromů! nu, nechci vám lháti, ty jizvy mne bolely děsně... 30