Smrt majora Jelínka
(1919)
Vpad Maďar na Slovač,
by zotročil si znovu děti její;
zní matek ston a pláč,
jak zas již pluky naše odcházejí.
Od Nových Zámků zvěst
se nese hrůzy plná,
že padly naručest
a dál se valí nepřátelská vlna.
Leč voj náš se již řítí od Komárna,
vrah zahnán, couvá – snaha jeho marná,
než usiluje znovu ve dne v noci
zas Nové Zámky do své sevřít moci
a prorazit pak doufá odtud hravě
k Bratislavě.
Nepřítel drže pravý Nitry břeh,
Ban Keszi vzal jak příval vody dravý,
leč v mladém oku žeh
a v srdci touhu dobýt vojsku slávy,
náš major Jelínek
již krotí jeho vztek,
s oddílem svým se žene nečekaně,
Ban Keszi vyrve nepřátelům z pěsti
a takou silou udeří tam na ně,
že se břehu je smetá, cestu klestí,
a u Ban Keszi, stále hotov k boji,
pak v záloze on, mladý vítěz, stojí.
Den červnový byl – první léta den.
Od Nových Zámků zahřímala děla,
a zem se chvěla,
to hlavní útok náš byl rozvířen.
32
Již ode všad se ženou naše čety,
v děl rány znějí pušky, kulomety;
teď v bitvy vír, jenž rost,
vlak pancéřový s rychlopalným dělem
vjel k nepříteli čelem
na železniční most.
Leč nepřítel se zoufanlivě bije,
zmar svými děly v naše řady sije
a nyní za svůj cíl
náš obrněný vlak si vyvolil.
Ohlušný výbuch! Co se, co se děje?
všem na ústech se chvěje.
Než jak se oblak rozplynuje dýmu,
zřít dáno, běda! zraku žasnoucímu:
Most zpola sřícen! Za střel kulí deště
vlak obrněný na trosce tu ještě
dál stojí, vléčný roztříštěný vůz
v hloub visí, ku předu jet ani
zpět nemůže, leč – jaký obraz hrůz! –
dál dělem svým se rychlopalným brání.
Co počíti? V tom na koni, jenž celý
je zpěněn, letí někdo k veliteli.
To major Jelínek!
A prosí: „V bitvy jek,
mi dovolte, ať na záchranu vlaku,
svůj prapor vésti smím!“
A taký oheň hoří v jeho zraku,
že kývne velitel. A major Jelínek
již v boj se vrh a všichni jeho s ním.
Třesk ran, boj kolem nejkrutější šílí,
zeď nepřátel se viklá, než v tu chvíli
smrtelně zraněn, Jelínek v prach padá.
Uprostřed děsu
33
jej odnášejí. Siná tvář ta mladá,
ret sotva dýše.
„Umírám za vlast“, zašept ještě tiše,
„jsem spokojen!“ A více ani hlesu.
Než jeho smrt v boj prudší naše nítí.
Kdo jako on by vlasti nedal žití
a nepad stejně jako rek?
Buď pomstěn Jelínek!
A než den zapad do nočního mraku,
jsme pány zase vlaku,
nepřítel zahnán. Na rtech všech tvé jméno,
ó, hrdino! Slovensko zachráněno.
34