Růže exulantů

Antonín Klášterský

Vy květy lásky a bolesti červené růže(Na) jež po celých staletích ještě(Na) na malém paloučku kvetete Morašickém(Na) za rosy a deště(Na) a sluncem laskány dech svůj šíříte vonný(Na) nám v radost i stony(Na) co tisíce jiných Čas vyplel sta rodů zapadlo v plísni(Na) a bez počtu zašlo jmen v prachu(Na) vy růže rdící se v nachu(Na) ó jakou vás trpkou či sladkou pozdravit písní(Na) Z těch horoucích polibků kterými rodnou svou půdu(Na) líbaly v bídě a trudu(Na) zde naposled ještě bledé vyhnanců rety(Na) z těch krvavých slz jež s jejich kanuly očí(Na) tu lesů na úbočí(Na) než síleni pouze šlapanou bratrskou vírou(Na) dál táhli v cizinu širou(Na) vy vzrostly jste růže lásky a bolesti květy(Na) A národ pak umíral na prsou horu měl tíhy(Na) vše brali mu rvali(Na) i víru i volnost a slavné odkazy dědů(Na) z úst jazyk mu trhán a české páleny knihy(Na) ó trýzně ó žaly(Na) Vše vyplenit třeba si řekli až do těch posledních sledů(Na) co národ zdeptaný sílit a vzkřísiti může(Na) než zhyne a zetlí(Na) leč na malém paloučku dál jste tu kvetly(Na) vy vyhnanců růže(Na) Dál kvetly jste divem za naší bídy a noci(Na) v zapadlém dolíku lůně(Na) a dál i do mrákot národa čarovnou mocí(Na) ta vaše dýchala vůně(Na) a vítěz co jásal již zlostný(Na) a křičel už Pleňte(Na) vy svými jste bodaly trny a ostny(Na) v led našeho těla(Na) až krev se v něm hnula prudká a vřelá(Na) a šeptaly Nezapomeňte(Na) čím byli co trpěli pro volnost vaši tu otci(Na) A zkusili vyrvat vás navždy z té kacířské půdy(Na) v svém šílení kletém(Na) leč květ váš se znovu rozhořel rudý(Na) tu s novým zas létem(Na) ó příliš jste hluboko kořínky svými(Na) v té půdě posvátné tkvěly(Na) pluh nemoh vás zaorat zdolat dech zimy(Na) vnuk zištný ni cizinec smělý(Na) Ba zdálo se jak byste ze sama srdce té země(Na) jež trpěla němě(Na) tu rostly a kvetly a krví její se rděly(Na) vy symbol té lásky k svobodě národu řeči(Na) jež přes útisk větší a větší(Na) a přes bol a muku(Na) se s pamětí křivd jež cizí přineslo jarmo(Na) vždy hlouběj vrývala do srdcí vřelého tluku(Na) a vyhladit nedala nedala darmo vše darmo(Na) již nikým ze srdcí otců ni dětí ni vnuků(Na) A zkusili osít palouček semenem býlí(Na) to udusit mělo vám síly(Na) a do srdcí sili nám nenávist bratra i k bratru(Na) a cizáctví plevel jed zisku a pýchy(Na) by nedbala na lid tu chátru(Na) a spěla se slunit kde vládců se rozlévá přízeň(Na) Než ze setby jaká je čekala sklizeň(Na) Len s paloučku svezli a třeli jej v statku(Na) a v krátku(Na) ó slyš jak zvon duní viz noc plá krvavou zoří(Na) a všecko v jediném zmatku(Na) již křičí Len chytil dům hoří(Na) A ze srdcí národa nežli své vykřikli Amen(Na) hle zářný vyšlehl plamen(Na) a plevel v nich ztrávil a čistotu otců jim vrátil(Na) a šířil se rostl vše zchvátil(Na) jak plápolal touhou zas po staré hrdosti slávě(Na) a svobodě vlasti(Na) i pouta vše přepálil hradby pohltil dravě(Na) trůn tyranův chytil do žhoucích ničivých ramen(Na) a v požáru světa(Na) v němž dějin soud slyšel vnuk pozdní se třásti(Na) říš lehla popelem krutá a kletá(Na) Vše troskou a troudem co patou nás drtilo svojí(Na) jak bezcitný Osud(Na) Leč svobodný národ zase tu stojí(Na) a jara když přilétá bůže(Na) vy růže vy vyhnanců růže(Na) na malém tu paloučku nachově zkvétáte dosud(Na) Již nemusí bát se(Na) vnuk pozdní když s úctou se shýbá(Na) a památky živé vás líbá(Na) že za stromem číhá snad zrádce(Na) a za noci zbudí jej drábi(Na) by kacířské knihy hledali s Koňasem v čele(Na) od krovu po sklepy ztmělé(Na) i v přístěnku báby(Na) ne celý dnes národ pout všech a okovů prostý(Na) jak na dědů skvosty(Na) k vám v pohnutí hledí a slzou vděčnou vás kropí(Na) vy posvátné růže(Na) vy lásky a bolesti bratrské krvavé stopy(Na) Ó rosťte a kveťte jen dále po celé věky(Na) tu na svém paloučku malém(Na) a nebe vám zalévej rosou a jarní svou vláhou(Na) tu vaši prsť drahou(Na) a svěcenou žalem(Na) a slunečná záře vám líbej kalichů vděky(Na) Z té půdy jste nedaly vyrvat se vzíti(Na) vždy znovu se zbudily k žití(Na) jak národ náš přes trud a muka(Na) nechť věčně tedy zde pláte(Na) jste svaté(Na) a nesmí již dotknout se květů vám zlovolná ruka(Na) Ó rosťte a kveťte a hlásejte němy(Na) že z lásky jen k rodné té zemi(Na) a k svobodě vzácné národu vzkvétají růže(Na) Jí učte nám ženy i muže(Na) a v nové vždy keře a sněti po věky žeňte(Na) a v naši lhostejnost slabost a mdlobu(Na) jak mrtvých hlas z hrobů(Na) své šeptejte výstražné Nezapomeňte(Na)

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

688. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ó Praho! (Jaroslav Vrchlický)
  2. S BOGOM, JUNÁCI! (Xaver Dvořák)
  3. TAJEMSTVÍ SÍLY. (František Serafínský Procházka)
  4. ADOLFU HEYDUKOVI ke dni 7. června 1915. (František Serafínský Procházka)
  5. Mánům Fügnerovým. (Emanuel Züngel)
  6. MŮJ ZNAK. (Antonín Klášterský)
  7. JARNÍ ILLUSE. (Adolf Červinka)
  8. NOVÉMU PŘÍŠTÍ. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. PÍSEŇ NÁRODNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Přísaha na poli Martově. (Milan Fučík)