Cestou domů.

Antonín Klášterský

Jak ptáče, které na jih letí, když chladné větry zavyly, jsem letěl tobě do objetí, ó, jižní kraji spanilý! A naplnil jsem duši svoji tvou září, dechem k pokraji, však nyní zas už v nepokoji se křídla moje zdvihají. Ó, marně střeš mi svoje rámě, bys zadržel mě chvíli zpět, a darmo svůdně voláš na mě: „Proč odejít, proč odletět? Proč nezůstat, kde jara na sny jsi zase vzpomněl, plný sil, a kde jsi chvíli kliden, šťastný všech útrap zapomnění pil?“ Ó, díky, kraji, dojat věru jsem v hloubi srdce hlasem tvým, leč pták jsem přilét’ ze severu a jako ptáče odletím! Jak ptáče naše přiletavé, jež zimní naší za doby je šťastno ve tvé záři smavé, a přec – tu hnízdo nezrobí!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

63. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písni. (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Tobě, trpkosti! (Xaver Dvořák)
  3. NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (Ferdinand Tomek)
  4. ČTYŘI PÍSNĚ. (Otakar Theer)
  5. TESKLIVOST POZNÁNÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. MÍR. (Xaver Dvořák)
  7. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  8. Paní srdce mého. (Alois Škampa)
  9. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  10. Tři sloky. (Jaroslav Vrchlický)