SVATVEČER.

Antonín Klášterský

SVATVEČER.
Obloha je stkána bledá z andělských jak bílých per, tmavé les k ní témě zvedá – táhne tichý svatvečer. Jaké ticho v širém lese, kde vše bílý skrývá sníh! Dříve,Dříve než kdo naděje se, má je také v prsou svých. Ztracený jak v dávném čase ráj by se to otevřel; duše na mžik odívá se v čistých citů sněžnou běl. Havran smutku v dálku letí, střásá starost těžká skráň. V sněžná pole nepaměti vzpomínání kráčí laň. 5

Kniha Vánoce (1935)
Autor Antonín Klášterský