SVATVEČER.

Antonín Klášterský

Obloha je stkána bledá z andělských jak bílých per, tmavé les k ní témě zvedá – táhne tichý svatvečer. Jaké ticho v širém lese, kde vše bílý skrývá sníh! Dříve než kdo naděje se, má je také v prsou svých. Ztracený jak v dávném čase ráj by se to otevřel; duše na mžik odívá se v čistých citů sněžnou běl. Havran smutku v dálku letí, střásá starost těžká skráň. V sněžná pole nepaměti vzpomínání kráčí laň.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

291. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  2. NOCI MÍR SE S NEBES CHÝLÍ... (Zikmund Winter)
  3. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  4. Kout lesa. (Antonín Klášterský)
  5. None (Emanuel Miřiovský)
  6. Sníh. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Jdou stíny duší... (Jaroslav Vrchlický)
  8. S východem měsíce. (Bohdan Kaminský)
  9. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  10. Krajina. (Bohdan Kaminský)