Sníh.

Jaroslav Vrchlický

Tříšť rozbitých hvězd slétla k spící zemi, ten zázrak zimy, sníh, vše kolem kryje, rmut země mění samé na lilie, plá střechami i stromů haluzemi. Jak vždycky jsem před zázrakem tím němý, stesk zašlých dnů a mládí utopie se z bělosti té, která slní, lije v tůň duše, utýranou vichry všemi. Mně sníh je symbol velikého klidu. Jak tiše s nebes zachmuřených padá, jak soucitně tu všecku halí bídu, ty hvozdy černé i ta pustá lada! Plášť jeho sobolový na vše stačí, i na tu v trávě malou kostru ptačí.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

103. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. LES SŠEŘENÝ – (Arnošt Ráž)
  3. POD OBLOHOU. (Irma Geisslová)
  4. None (Otakar Červinka)
  5. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  6. Duma po bouři. (Adolf Heyduk)
  7. JULIE. (Bohdan Kaminský)
  8. STÍN BLEDÝ. (Růžena Jesenská)
  9. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Probuzení. (Jaroslav Vrchlický)