ALE TI NAŠI...!
(Motiv z doby válečné.)
Mží a zas mrzne, padá sníh,
mrazivě v líce to pálí...
Což, nám je dobře u kamen,
spřádáme tichý vánoční sen,
ale ti naši – tam v dáli!
Přišlo to náhle jako blesk
do ticha radostných hodin...
Jaký se vplížil to, zvenčí vtáh’
příšerný stín a stesk a strach
do záře, do tepla rodin?!
Jeden nám schází tenhle rok,
jak on as vánoce světí?
Nu, jen tu slzu vymáčkněm s řas,
třeba se naoko usmívat zas,
už pro ty nebohé děti.
Nesmíme zkazit jim svátky přec,
brzy snad skončí vše klidem –
takové ticho je po kraji,
a zas již na nebi zpívají
andělé: Pokoj všem lidem!
Stromeček září plný svěc,
betlému lesknou se skály...
Což, nám je dobře u kamen,
spřádáme tichý vánoční sen –
ale ti naši – tam v dáli!
16