SAMOTÁŘOVA PÍSEŇ VÁNOČNÍ.

Antonín Klášterský

SAMOTÁŘOVA PÍSEŇ VÁNOČNÍ.
Když svatá noc vše mírem halí a světla planou, zvony zní, v své jizbě, ve snách, stromek malý též vystrojím si vánoční. Na místě svíček v snítkách chvoje pro tichou chvíli úlevy však zářit nechám oči tvoje a sladké tvoje úsměvy. Pak s radostí tak jako děti, když svátek jejich před nimi, si ověsím ty vonné sněti rozpomínkami sladkými. A zakončit že třeba čímsi, bych ilusi měl docela, tvůj obraz nejvýš zavěsím si, tu nebeskou tvář anděla. V modlitbách zbloudím zapomněných a v mžiku noci nejtišším tvůj hlas, jak s nebes otevřených zpěv cherubínský, uslyším. 29

Kniha Vánoce (1935)
Autor Antonín Klášterský