ZE SIENY.

Antonín Klášterský

Jak jeden verš se někdy v duši skryje jak muška v květ! Jak démant když jej vryje v zrcadla plochu. Prach pak na něj slétá a na sta dojmů nových celá léta se vrší naň, a on přec živ a v mžik se jeden ozve... skrytý souputník, jak nějaká z let dávných melodie když napadla tě. Bloudím po Sieně. V spleť uliček se úzkých ztrácím denně, nad dómem žasnu, nad façádou pestrou, jež orvietské jako mladší sestrou, nad půdou chrámu plnou sgrafit stojím, krok učinit se po ní skorem bojím a myslím si, že ta je hodna jen, by samotný Ráj byl ji vydlážděn a andělé jen vznášeli se nad ní. Mou hlavu snové obletují ladní, když fontány zřím, loggie, s touhou spěji k palácům starým – Strozzi – Tolomei – Piccolomini – v dojmech stále nových se vzdávám kouzlu maleb Sodomových; k piazze scházím po zvětralých schodech, v sad za městem jdu pro stín si a oddech – a při tom stále, v tichu – v ulic ruchu – v kostelích – sálech – sadech zní mi v uchu jak včely bzukot, jako vánku steny: „Bůh pravil Smrti: Vstaň, jdi do Sieny!“

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

435. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  3. ZVÍKOV. (Antonín Klášterský)
  4. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  5. None (Antonín Sova)
  6. PRAZE. (Antonín Klášterský)
  7. V DEN POHŘBU SVATOPLUKA ČECHA. (Emanuel Čenkov)
  8. JAKO ŽENA. (Pavla Maternová)
  9. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)
  10. VEČER PO POHŘBU JOSEFA MATĚJKY (Viktor Dyk)