VII. Ravnik.

Antonín Klášterský

VII.
Ravnik.
Ký bůh či titán vyhloubil tě, sluji? Kdo prorazil strop, že sem světlo kmitá? Jak nad podmořským chrámem obrovitá jsi kopule, v niž vichry nezadují. Člun úzkou brankou tiše v tebe plyne, je venku příboj – zde nás ticho vítá a šero, jak když modravě den svítá, dlaň, veslo ponoř – vše je modrosiné. Tu bez pohnutí mořské vody stojí, a pod hladinou strašná hloub se smráká, že náhle tíseň jme nás v nepokoji. Chmurnější nemůž’ vchod být do podsvětí. Náš hlas je polet zlekaného ptáka, choť k muži, k matce blíž se tisknou děti. 50

Kniha Z cest malých i větších (1932)
Autor Antonín Klášterský