VII. Ravnik.

Antonín Klášterský

Ký bůh či titán vyhloubil tě, sluji? Kdo prorazil strop, že sem světlo kmitá? Jak nad podmořským chrámem obrovitá jsi kopule, v niž vichry nezadují. Člun úzkou brankou tiše v tebe plyne, je venku příboj – zde nás ticho vítá a šero, jak když modravě den svítá, dlaň, veslo ponoř – vše je modrosiné. Tu bez pohnutí mořské vody stojí, a pod hladinou strašná hloub se smráká, že náhle tíseň jme nás v nepokoji. Chmurnější nemůž’ vchod být do podsvětí. Náš hlas je polet zlekaného ptáka, choť k muži, k matce blíž se tisknou děti.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

430. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. [Scirocco] (Jiří Mahen)
  3. Juž v tichých vodách pluji, (Xaver Dvořák)
  4. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  5. DUMA NA BŘEHU MOŘE. (Emanuel Čenkov)
  6. PODZIMNÍ PORTRÉT (Božena Benešová)
  7. DELFÍN (Jan Opolský)
  8. KLICPEROVI (Jan Neruda)
  9. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU (Eduard Albert)
  10. Mezi plavbou. (Jaroslav Vrchlický)