DELFÍN

Jan Opolský

Za dlouhé plavby bývá tak: mír zažívá tvá paměť, zrak, jak uplývá den po dni, cos jako tupá Nirvana, když loď je cele vydána jen nesmírnosti vodní. Jen vír a hukot, šelest pěn, ať kalná noc jest, čirý den, tě ovíjí a tiší, tvá hmotnost taje, ulétá. A sloučen s duší prasvěta, jsi tajům bytí bližší. Vzduch spojen s vodstvy šum a kyv, jsi zmámen steskem perspektiv a tíživostí jsoucna, kol z vesmíru a pouště vod zní potácivý chorovod na slova touhy vroucná. A ještě kýsi zpěv a kvil, loď provázeje na sto mil, se ve tlum živlů vplétá, jenž ducha plavců vyděsí, jsa cizorodou příměsí v dech mystického světa. To delfín, plachý, snivý druh, je účasten tvé touhy, tuch, když’s ušel pevné zemi. Kyň ještě rukou! Šátkem toč! Smutno je plavci. Neví proč, živ jsa jen nadějemi.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

242. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O SMUTNÉ MYŠLENCE (Antonín Sova)
  2. NA ÚTESU. (Josef Václav Sládek)
  3. Ostrov mrtvých. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Duchový pozdrav (Antonín Sova)
  5. Mrtvým. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Na mrtvých vodách. (Karel Nejč)
  7. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  8. V noci. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KLICPEROVI (Jan Neruda)
  10. Mladé dívce. (Eliška Krásnohorská)