Duchový pozdrav

Antonín Sova

To milosti chvíle je, kdy van, kdy stín, dech rozvité růže ti vyjevit může, cos dřív jen tušil, cos čekal. S kalíšku rosa vyleje se ve splynutí v klid srdce, když nejvíc ses lekal zapomenutí... A slyším hlas: Touhu mám s tím setkat se, zapomenut a sám, kdo přes horské míle, jež se dlouží, po někom touží. Hřmí jistě vlak, šplouná loď a blíží se s pozdravem v mizícím kouři modravém a jakási touha ti kývá, zrak temný se ze světel dívá, rty volají: v náruč pojď!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

951. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VYBÍDNUTÍ. (František Soldan)
  2. NA ÚTESU. (Josef Václav Sládek)
  3. DELFÍN (Jan Opolský)
  4. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  5. OD BŘEHŮ ŽITÍ K BŘEHŮM ZAPOMNĚNÍ... (Bohdan Kaminský)
  6. GROTESKNÍ MRTVÍ V MÝCH SNECH (Antonín Sova)
  7. Do dáli, do daleka. (Josef Václav Sládek)
  8. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  9. JAK LODI JSEM... (Karel Červinka)
  10. V bouři. (Jaroslav Vrchlický)