DELFÍN
Za dlouhé plavby bývá tak:
mír zažívá tvá paměť, zrak,
jak uplývá den po dni,
cos jako tupá Nirvana,
když loď je cele vydána
jen nesmírnosti vodní.
Jen vír a hukot, šelest pěn,
ať kalná noc jest, čirý den,
tě ovíjí a tiší,
tvá hmotnost taje, ulétá.
A sloučen s duší prasvěta,
jsi tajům bytí bližší.
Vzduch spojen s vodstvy šum a kyv,
jsi zmámen steskem perspektiv
a tíživostí jsoucna,
kol z vesmíru a pouště vod
zní potácivý chorovod
na slova touhy vroucná.
A ještě kýsi zpěv a kvil,
loď provázeje na sto milmil,
se ve tlum živlů vplétá,
jenž ducha plavců vyděsí,
jsa cizorodou příměsí
v dech mystického světa.
34
To delfín, plachý, snivý druh,
je účasten tvé touhy, tuch,
když’s ušel pevné zemi.
Kyň ještě rukou! Šátkem toč!
Smutno je plavci. Neví proč,
živ jsa jen nadějemi.
35
KNIHOVNA ZVÍŘENY
Svazek 9.
Řídí a vydává A. Král, Smíchov 14.
JAN OPOLSKÝ:
GALERIE ZVÍŘAT
Obálka F. Bžocha
Tisk Karel Beníško v Plzni.
E: sf; 2004
[36]