PAVOUK
Tak hluché prostředí, tak úžasné a němé,
že pomění se zhostit nemůžeme
na zvrhlost žití;
tak marný čas, tak tupý a tak vleklý,
jak věčnosť strašná, šedá ve předpeklí
tu visí v síti!
Tak šerý kout, vší připomínce ušlý,
kde trvá schoulen ve své temné mušli!
Jen poklid vraha
proud času přeplout, ztrávit délku chvíle
a vlivem prázdna nezemdlít v své síle
mu napomáhá.
A neznat barev, světla, výšlehů a rdění,
co ve tmách trudných viditelno nenínení,
a pojmout světy
do šera v tiché pirátské své síti
a v teplou krev pak lačně ponořiti
svůj osud kletý.
29