HAVRAN
Všechen žal světa, rmut a tíž
chtě-nechtě váti uslyšíš
z dutosti jeho zpěvu.
Není to ze msty, ze zvůle,
z tesknice, vášně zhynulé,
pro mír, ni pro úlevu.
Hluboký zpěv to, třeba že
zákon jej žádný neváže
rythmem a silou výší,
však ani sledu po kráse
postihnout na něm nedá se,
chvět se v něm neuslyší.
Něhy v něm záblesk nevězí,
jako chřest kostmi, řetězy,
štěpení skal a latí,
jakoby vjímal odevšud
smysl tvůj suchý šramot hrud
na rakev dopadati.
Jakoby slova příšerná
pronesla hloubka inferna,
zlovolná její síla,
jakoby hrozné vyzvání
sama smrt v zobák havraní
s úmyslem položila.
17