HAVRAN

Jan Opolský

Všechen žal světa, rmut a tíž chtě-nechtě váti uslyšíš z dutosti jeho zpěvu. Není to ze msty, ze zvůle, z tesknice, vášně zhynulé, pro mír, ni pro úlevu. Hluboký zpěv to, třeba že zákon jej žádný neváže rythmem a silou výší, však ani sledu po kráse postihnout na něm nedá se, chvět se v něm neuslyší. Něhy v něm záblesk nevězí, jako chřest kostmi, řetězy, štěpení skal a latí, jakoby vjímal odevšud smysl tvůj suchý šramot hrud na rakev dopadati. Jakoby slova příšerná pronesla hloubka inferna, zlovolná její síla, jakoby hrozné vyzvání sama smrt v zobák havraní s úmyslem položila.

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

242. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RUDOHOŘÍ. (František Serafínský Procházka)
  2. Bij, drsná práce, v litinu, jež syčí, ( H. Uden)
  3. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  4. VII. Suché kosti. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Jedna z posledních kapitol. (Josef František Karas)
  6. Nuže, bratří, zapějte mi píseň, (Adolf Bogner)
  7. None (Svatopluk Čech)
  8. Kukaččino volání (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Na sonet Alfieriho, psaný před sto lety. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Kyklop. (Josef Václav Sládek)