Nuže, bratří, zapějte mi píseň,

Adolf Bogner

Nuže, bratří, zapějte mi píseň, nežli vnořím péro v kalamář, abych nepsal místo slasti tíseň, abych nebyl přede světem lhář. Již zpívá jeden. Tak zní to v uši, jak kladivem když v železo buší, mnohý by řekl: Krásný to zpěv! Však já v něm vidím dělníka krev. A druhý zpívá. Chřtán se mu úží, na krku kosti zříš mu přes kůži. Zapěl by chuďas, zapěl by rád, však z jeho nitra ječí mu hlad. A třetí zpívá, líce své šklebě, zpívá o vodě, soli a chlebě, tak pěje z temna v modravou dál a v písni jeho ukryt je žal. Dosti, bratři, dosti zpěvu toho, již se ruka péra chopila, píši již, vím písní mnoho, mnoho, hlava moje je z nich opilá.

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

84. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň kováře. (Alois Škampa)
  2. Píseň o kladivu. (A. K. Lešan)
  3. JOS. JUNGMANN NAD DOKONČENÝM SLOVNÍKEM (Antonín Klášterský)
  4. HAVRAN (Jan Opolský)
  5. VII. Suché kosti. (Jaroslav Vrchlický)
  6. XXV. Lehko nyní zamilovanému; (Jan Neruda)
  7. NAD MOJÍ KOLÍBKOU... (František Serafínský Procházka)
  8. Píseň. (A. K. Lešan)
  9. None (Svatopluk Čech)
  10. Na sonet Alfieriho, psaný před sto lety. (Jaroslav Vrchlický)