NAD MOJÍ KOLÍBKOU...

František Serafínský Procházka

Nad mojí kolíbkou na náspi pod lipkou kladiva rytmicky zazvonila, hudbě své veselé, z oceli vyznělé, duši mou do smrti zasvětila. V tři rázy perlíky hrály mně muziky, flétnově výskala rohatina. Ta hudba rozmilá v duši mou vstoupila, taká’s teď, písni má, žádná jiná. Ve výhni záře je slunečné peřeje, všecko jí dokola vyzlaceno, a co se vyhnězá z měkkého železa, ztuhne hned, na ocel zakaleno. Přímo však onen chvat ran musí dopadat, by byla kovářská dobře hrána. Teď to má výsluha: kalen jsem do tuha a přímý jako ta dobrá rána. Málo to ovšem, vím, hrd však jsem dědictvím, osud i tvar duši ono dalo. Přídavkem mně k tomu tehda hned se stromu hvězdiček lipových napadalo.

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

26. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ STAVU (Antonín Sova)
  2. Duše její, bílá duše (Josef Holý)
  3. Píseň o kladivu. (A. K. Lešan)
  4. Nuže, bratří, zapějte mi píseň, (Adolf Bogner)
  5. Žal Kyklopa. (Jaroslav Vrchlický)
  6. None (Svatopluk Čech)
  7. Píseň kováře. (Alois Škampa)
  8. Julius Zeyer. (Jaroslav Vrchlický)
  9. BŘEZEN (Božena Benešová)
  10. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)