X.
Sonet ke chvále ryb, vína a starých božstev.
Tvé požehnány buďtež, moře, dary!
Té spousty ryb, jež chytil do své sítě
a v bárce veze domů na úsvitě
Markovac, rybář zkušený a starý!
Sardelí, makrel kupa nepřehledná,
svatého Petra rybky – podle báje
sled palce na sobě, a vše se třpytí, hraje,
jak samé stříbro byl by vytáh’ ze dna.
A za tvůj dar též tobě dík, ó, země,
ač suchá jsi a holá, kamenitá,
jak rév tvých hrozen již se modrá temně!
Vše bohů dar je – vzhlédni sem či onam,
a já, ať rubín nebo zlato kmitá
mi v číši, stále úlitby jim konám.
53