ČERVNOVÝ VEČER

Alfons Breska

Svítivý letní den se do hor tratí a rudě zlatí kvetoucí louku, spící v jase, po které bílá cesta rozběhla se k blízkému lesu, jehož smrky stojí jak v černé zbroji rytíři chmurně mlčící. A po té stezce, k níž se tísní třezalky žluté, modré šalvěje, kopretin, rmenu bílé závěje, večerem kráčí s tichou v duši písní a trhá květy sluncem dýšící, jak v tanci jde a cesta před ní svítí, zář červánků jí šedé šaty nítí a růží hoří v jejím vlase. Leč tmavý stín již loukou rozrůstá se, potichu plíží se až k stezce jasné, zde chvíli váhá, pak černou rukou po ní sahá, a stezka zhasne. Tu ona zpět se rychlým krokem vrací, šat její temní, tvář se ztrácí v tmě večera, jen bílou kytici, v náruči její šerem svítící, zřím blížiti se víc a víc – tu všechny touhy mé a snění jak noční motýli jí letí vstříc a zapadají v květy kytice, jež stkví se šerem září měsíce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

329. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vlci. (Adolf Brabec)
  2. Chvílka snění. (Alois Škampa)
  3. NA MOTIV Z HEINEA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  4. báseň bez názvu (Josef Kuchař)
  5. TICHO PO PĚŠINĚ... (Karel Babánek)
  6. Strnadi. (Anna Simerská)
  7. ZIMNÍ VEČER. (Adolf Brabec)
  8. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  9. Blažení. (Alois Škampa)
  10. PROSINEC 1917. (Eliška Pechová-Krásnohorská)