PODZIMNÍ ZAHRADA

Alfons Breska

Přes noc zahrada se celá proměnila, zezlátla, zprůsvitněla, zduchověla, všechny krásou pomátla. Zahořela v bledém jase, v jakéms vnitřním nadšení, jako kdyby zjasnila se vlastním leskem, skrytým v ní. V každém listě třpytné chvění, v každé snítce záření, vše je duše, odhmotnění, světlý úsměv, zasnění. Vše, co vonělo a kvetlo, co v ní zrálo letních dnů, vysílá teď měkké světlo upomínek, odlesk snů. Zářné ticho, nikde stonu, každý kmen a každý list usmívá se ve svém skonu, se vším smířen, vším si jist.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

257. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TEN TEPLÝ VEČER... (Antonín Sova)
  2. KRUTÁ LÁSKA. (František Taufer)
  3. PRÝ ZÁŘÍ NOVÉ KVĚTY... (Zikmund Winter)
  4. ŽALM ODCHÁZEJÍCÍCH POKOLENÍ (Otokar Březina)
  5. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  6. Předtucha. (Xaver Dvořák)
  7. Půlnoční. (Xaver Dvořák)
  8. Návrat. (Otokar Březina)
  9. OZVUK LETNÍCH VEČERŮ. (František Rybář)
  10. SEN JEDEN SVÍTÍ... (Otokar Březina)