Přijď království tvé. Satan zdvih’ se v stínu
lstí úkladnou a záštím sršící,
aby svět vzbouřil proti Hospodinu,
i nasel koukol mezi pšenici.
Útokem cestu v národy si razí
houfové jeho v zbrani hotovi. –
Přijď království tvé, nerozbornou hrází
chraň Církev svou, znič skutky ďáblovy.
Přijď království tvé, to království slávy,
již hlásá, jásá vesmír daleký:
že ty jsi Bůh náš jediný a pravý,
jenž byl a jest a bude na věky;
ve vichru blíží se a v moři blesků
a zem i nebe plní velebou,
že hasne slunce v zářném čarolesku –
a není bohů jiných před tebou.
Přijď království tvé, to království moci,
jíž kázal světu jsi „z ničeho – být“,
vyměřil den a určil dráhu noci
a hvězdy jasné rozsel na blankyt;
té moci vítězné, jež tvoří slovem,
jíž nezadrží nikdo v postupu:
že Pánem panujících tebe zovem,
a Hospodinem sluješ zástupů.
Přijď království tvé, to království lásky,
kdež není místa soudu jinšímu
než po zákonu, jenž má dvě otázky:
o lásce k Bohu, lásce k bližnímu;
ovčinec jeden, jeden pastýř tu je,
a různosť stavu lidi nelíší,
že jeden druhému se obětuje,
a všickni, všickni Kristu Ježíši.
Přijď království tvé, svaté, požehnané,
šiř nade vší se světů prostorou
ve slávě, moci, lásce svrchované,
a srdce naše naplň pokorou;
abychom tobě jen se poddávali,
vše skládajíce v dokonalosť tvou,
a z rukou tvojich, z tvého slova brali
svůj rozum všecek, cit i vůli svou.