VI. S úsměvem tak naši děli otci:

Antonín Klášterský

VI.
S úsměvem tak naši děli otci: S úsměvem tak naši děli otci:
„Ach, což na tom, že my budem sníti v těsném hrobě, v dlouhé mohyl noci, jen když venku bude den a žití!“ Zahal, Pane, hroby jejich travou, hustou travou, plnou květné zdoby, v čas, kdy jeseň záři tlumí žhavou, suchým listím zasyp jejich hroby. Nech, ať sníh tam nejhustěji padá, obalí je celé, až se ztratí, v tvrdou koru pahrbků těch řada povrchem ať všecka zledovatí! Ať se zdá jim, že je jitro venku, že se u nás stále více jasní, že tak vděčni jejich za myšlenku píseň lásky zpíváme si šťastni. Ať tam tiché jejich do mohyly nepronikne, pod tou nebes bání, za to, že nás k žití probudili, beznaděje naší proklínání! „Máj“ 1905-6.
15

Kniha Z českých žalmů (1911)
Autor Antonín Klášterský