báseň bez názvu

Antonín Klášterský

Mně není líto, co jsem žil, a bylo to tak trpké zhusta a bylo v tom tak hořkých chvil, že dosud hořknou moje ústa. Já viděl život plný běd, již dítě, jeho na pokraji, já neměl úsměv mladých let ni mládí, jak je jiní mají. Můj život, život! Myslím naň a zase letím roky zpátky a vidím otce skleslou skráň a zaslzené oči matky... A vešel soucit v duši mou, ten velký odlesk s tváře boží, k těm, kteří v noci nedřímou na prostydlém a tvrdém loži. [V] A píseň k těm, kdo za zimy i jara, které v květnu hýří, tak tiše spí, co nad nimi to věčně bouří, věčně víří... [VI]