Kolébka.

Antonín Klášterský

U kamen stojí kolébka – venku se nevlídně smráká – je jako prázdná skořepka, jako klec, v níž není ptáka. Ženě se večír, v poledne jizba zdá pustá a sirá, jak na tu kolébku pohlédne, slzu si před mužem stírá. Z okna ten sešlý od trudů dívá se, dívá a mračí. „Odnes to, ženo, na půdu, když tě to svádí jen k pláči!“ Říká to stále, celé dni, žena ji na místě nechá, pláče, vždyť přec jen poslední v slzách je každého těcha! Nechá ji státi na světle, jako se nechá klec státi, zdali snad přece uletlé ptačátko do ní se vrátí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

670. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Jeřabiny. (Vojtěch Pakosta)
  3. Smutno. (Josef Václav Sládek)
  4. V HAVLÍČKOVĚ DOMKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. První sníh. (Rudolf Bort)
  6. Podzimní píseň. (Otakar Mokrý)
  7. SVÁTEČNÍ MĚSTO (Antonín Sova)
  8. Smutek. (Bohdan Kaminský)
  9. VLAŠTOVKA. (František Serafínský Procházka)
  10. Vrba. (Adolf Heyduk)