Za mrtvou slávou.
Ta stará sláva, jak tak pevně dřímá!
J. V. Sládek.
Píseň.
Jak dlouhý, zlatý pás
se táhne pole po té české pláni
a na něm plný klas
se vlní větrem a se k zemi sklání,
ten velký země dar na rozevřené dlani.
To požehnaný tak
a žírný kus je naší rodné půdy,
jen vlčí polní mák
tu roste víc a je tak tmavě rudý,
jak byl by lidskou krev ssál do svých květů všudy.
A vskutku tato zem
je prosáknuta v hloubi českou krví,
již marně nelijem’,
neb tady jednou zaplanul boj prvý,
a krev tu vylitá ta pole dosud mrví.
Krev svatá hrdinných,
již padli pro vlasť tu pod širým nebem,
o kéž tu sílu jich
a udatenství, lásku do žil vstřebem’
s tím květů výdechem a polí těchto chlebem!
36