Jantarová hrobka.

Antonín Klášterský

Jantarová hrobka.
Viz kousek jantaru, má barvu zralých klasů a je tak průhledný a čist, jak žlutý led, v něm moucha pohřbenápohřbená, jak chystala by let do vůně vzduchové a do slunného jasu. Ta, kterou zlatý den v svou ranní volá krásu, jen v záři po květech prolétne malý svět, a vrací večeru své krátké žití zpět: v té hrobce z jantaru tu trvá moře časů. A kovu třpyt a jas, jejž mladý den jí vdech’, jí dosud plá a hrá a svítí na křídlech, v té žluti tmaví se jak zřítelnice v oku. Ó, Bože, takto jen ten efemerní cit, to dítě vteřiny, jež prchá, zachytit a navždy uzamknout v tu zlatou jednu sloku! 81

Kniha Živým i mrtvým (1889)
Autor Antonín Klášterský