Jantarová hrobka.

Antonín Klášterský

Viz kousek jantaru, má barvu zralých klasů a je tak průhledný a čist, jak žlutý led, v něm moucha pohřbená, jak chystala by let do vůně vzduchové a do slunného jasu. Ta, kterou zlatý den v svou ranní volá krásu, jen v záři po květech prolétne malý svět, a vrací večeru své krátké žití zpět: v té hrobce z jantaru tu trvá moře časů. A kovu třpyt a jas, jejž mladý den jí vdech’, jí dosud plá a hrá a svítí na křídlech, v té žluti tmaví se jak zřítelnice v oku. Ó, Bože, takto jen ten efemerní cit, to dítě vteřiny, jež prchá, zachytit a navždy uzamknout v tu zlatou jednu sloku!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

385. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERVNOVÝ VEČER (Alfons Breska)
  2. DVA HLASY. (František Kvapil)
  3. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  4. DÍTĚ. (František Kvapil)
  5. Na samotě. (Alois Škampa)
  6. Únorová skizza. (Beneš Grünwald)
  7. LEDEN (František Odvalil)
  8. A U NÁS... (Jaroslav Vrchlický)
  9. Letí divá vichřice, (Rudolf Mayer)
  10. MRTVÁ, ZABITÁ... (Karel Boromejský Hájek)