2. Nejkrásnější nade všecky ctnosti,

Jan Kollár

2.
Nejkrásnější nade všecky ctnosti,
Nejkrásnější nade všecky ctnosti,
Ctnost, jenž vlastní ctnosti zakrývá, Pohled, jehož krotkost stydlivá Jest jen větší zrádcem spanilosti;
Srdce, jen mu trůn dej všemožnosti, Ráje po vší zemi rozsývá, Rtíky, z nichž se zdravý ozývá Rozum v liboplynné výmluvnosti: O, kde svítíš, hvězdo utěšená, Jsyli v skutku, drahý předměte! Čili jen sen marný zlatých časů? I ne, žije! – žije? Líbých hlasů Struny k chvále její zavzněte, Aj hle mně je, mně je zaslíbena.