27. Neuctí tě žádná v světě jména,

Jan Kollár

27.
Neuctí tě žádná v světě jména,
Neuctí tě žádná v světě jména,
Nedosáhne důvtip básníře, Rytce nástroj, kytka malíře Z tvorné ruky padne zapýřená:
Já jen cyt mám, duše vyvolená, Zpěv můj pro tě mdlý dech zefíře, 4) Stud mi ousta víže u víře, Že tam budeš žalmy kůrů ctěna. A však, kdyby zvláštním někdo nadal Tužbu srdce mého jazykem, S nimi bych i tuto horliť žádal; Než i takby slovo na rtech dlélo, Co má voliť v zbytku tolikém: Ctnost, či krásu, ducha čili tělo. 18