36. Doba bije; člun již stojí v brodu,

Jan Kollár

36.
Doba bije; člun již stojí v brodu,
Doba bije; člun již stojí v brodu,
Veslo k spěchu zove nezbedné; Strach mne jímá, líce mé bledne; Ještě chvílku, volám, ku rozchodu.
Nohy rychlé znaly času škodu; Rozvlasená oknem vyhlédne, V náruč letí, v hrůzy bezedné Slzou smáčen každý stupeň schodu. To má láska, že čím hoří výše, Jazyk služby dlužné nekoná, Upí jedno, lká a nyje tíše; Zlíbám celou: padne opona! Jmu se co stín, došed Charona: Nu vez tedy v ony stínů říše.