46. Čekej v onom černém lese málo

Jan Kollár

46.
Čekej v onom černém lese málo
Čekej v onom černém lese málo
Slunce zlaté jdoucý k západu, Ach již tebe jen mi náhradu V vzdálenosti nebe zanechalo;
Jak jsy se mi v štěstí sladce smálo, Tak teď mírni jeho proradu, Pozdrav ji tam, pozdrav zahradu, V níž jsy s námi plésalo i lkalo. Však než k ní jdeš, na mne papršleky Skloň své ještě, aby pobrali Ta k ní s sebou očí těchto řeky. Když tam přijdeš, rozkažrozkaž, aby záři Blesky tvé k ní první spíchaly Zlíbati jí rtíky, oči, tváři. 31